«

Lidé hledající pozemek pro Rodový statek dle knih ze série Zvonící cedry Ruska (viz níže ukázka knih)

Jméno a E-mail hledajících:

Josef: 108A@seznam.cz (22.1.2017)

Yvona: kyselovay@seznam.cz (26.1.2017)

Petr: atelierhajek@gmail.com (27.1.2017)

Eva: eva.antar.anya@seznam.cz (20.1.2021)

……… : ………………… (……………….)

Poznámka: pouze ten, kdo hledá pozemek za účelem Rodového statku dle knih ze série Zvonící cedry a souhlasí s tím, abych zde uveřejnil jeho/její jméno a kontakt, tak pište na mail 108A@seznam.cz . Když mi napíšete své jméno (nepište mi příjmení, pouze jméno) a kontakt (e-mail), tak souhlasíte a potvrzujete to, že vám může napsat kdokoliv, kdo zde najde váš kontakt. Josef Maňák majitel tohoto webu.

Knihy ze série Zvonící cedry Ruska:

Ukázky z uvedených knih:

Kdo vlastně jsme (Vladimír Megre) – věda a pavěda. Příroda má hodně obranných funkcí. Ze začátku bude signalizovat nepřípustné činy. Jestli toto nepomůže, příroda bude muset zničit špatného mechanika. Plody člověk konzumuje, a když začíná používat plody-mutanty, sám se postupně proměňuje v mutanta. Při konzumaci modifikovaných produktů je taková změna nevyhnutelná. Toto se již děje. Slábne imunitní systém člověka, rozum a city. Člověk začíná ztrácet schopnosti vlastní pouze jemu, proměňuje se v lehce ovladatelného biorobota, ztrácí svou nezávislost. Vznik nových nemocí to potvrzuje, je to signál nepřípustnosti lidských činů.“ „Připusťme, že máš pravdu. Mně se také nelíbí tyto rostlinné hybridy. Ze začátku se jim dělala reklama, teď ale vlády mnoha států začaly vydávat pokyny, aby se v obchodech na produkty, jež byly vypěstované pomocí genového inženýrství, nalepovaly speciální etikety. V našem státě bylo také vydáno podobné nařízení. A mnozí lidé se snaží nekupovat produktymutanty. Ale říká se, že se jich úplně zbavit zatím nejde, protože se jich rozmnožilo příliš mnoho a pravých produktů je málo a také jsou dražší.“ „Tak vidíš, to ničivé síly dokázaly udělat lidské společenství ekonomicky závislým. Povedlo se jim vsugerovat myšlenku: ,Jestli nebudete jíst naše produkty – zemřete hlady.‘ Ale není tomu tak, Vladimíre. Člověk zahyne, když je bude jíst.“ „Je to možné, Anastasie, ale všichni nezahynou. Mnozí již o tom ví a nejí mutanty.“ „Jakýmpak způsobem například ty, Vladimíre, je rozpoznáš ?“ „Nekupuji cizí zeleninu. Mnohem chutnější je to, co prodává na trhu místní obyvatelstvo ze svých soukromých hospodářství.“ „A kde berou semena ?“ „Jak to, kde berou ? Kupují. Teď mnoho firem obchoduje se semeny. Prodávají je v krásných barevných obalech.“ „Takže lidé kupují semena podle informace na obalu ? Nevědí absolutně přesně, do jaké míry vnitřek obalu odpovídá informaci o něm.“ „Chceš říci, že semena mohou také být mutanti ?“ „Ano. Dnes, kupříkladu, na zemi zůstalo pouze devět jabloní, jež dávají původní plody. Jablko je pro člověka jedno z nejzdravějších a chutných Božích výtvorů. Ale jako jedno z prvních se podrobilo mutaci. Už ve Starém zákoně lze spatřit varování, že se nemá provádět křížení. Ale lidé to houževnatě dělali a v důsledku toho nejsou jablka. To, co teď vidíš v zahradách nebo obchodech, neodpovídá Božímu plodu. Těm, kteří ničí, boří původnost Božích výtvorů, říkáš vědci. Ale jak lze nazvat ty, kteří obnovují funkce všech součástí přírodního mechanizmu ?“ „Také vědci, ale zřejmě kvalifikovanější, znalejší.“ „Ruské rodiny žijící na statcích, které teď vidíš, právě obnovují to, co bylo pokaženo.“ „A odkud mají větší znalosti, než vědci-šlechtitelé, genetici ?“ „Tyto znalosti existují v každém člověku od prvopočátku. Cíl, úmysly, promyšlenost svého předurčení jim dávají možnost se otevřít.“ „To je ale, vypadá to tak, že lidé, kteří žijí na statcích, jsou výtvarníci a vědci. A kdopak jsme v tom případě my – lidé žijící na planetě dnes ?“ „Každý sám se může definovat, jestli dokáže aspoň na devět dnů osvobodit svou mysl.“

Rodová kniha (Vladimír Megre) – život v překrásné realitě. V jaké společnosti vůbec dnes žijeme ? O co usilujeme ? Co předpokládáme vybudovat v budoucnu ? Drtivá většina lidí bez váhání řekne: „Žijeme v demokratickém státě a snažíme se vybudovat demokratickou společnost, jako ve vyvinutých, civilizovaných západních zemích.“ Právě takhle odpoví většina politiků a politologů. Právě tak se mluví z televizních obrazovek a píše se na stránkách novin. Právě takto uvažuje většina lidí našeho státu. Právě toto mínění většiny je důkazem Anastasiina tvrzení, že část lidí současné civilizace v dnešní době spí, druhá je zakódovaná a je biorobotem v rukou skupiny žreců, kteří si o sobě myslí, že jsou vládci světa. Kdyby se člověk trochu pozastavil v každodenním horečném a jednotvárném shonu a popřemýšlel samostatně, pochopil by následující. Demokracie ! A co to vůbec je ? Jaký jev určuje samotné slovo ? Většina lidí odpoví úryvkem ze známého Velkého encyklopedického slovníku nebo z výkladového slovníku ruského jazyka, v kterých jsou přibližně stejná a lakonická objasnění: „Demokracie – forma státního politického zřízení společnosti, založena na uznání lidu jako pramene vlády. Základní principy demokracie – vláda většiny, rovnoprávnost občanů…“ A většinou hlasů lidé vyvinutých demokratických států volí parlamenty a prezidenty. Volí ?! Úplný nesmysl ! Úplná iluze ! Nejsou žádné volby. Ani jednou, v žádném státě, jenž se považuje za demokratický a civilizovaný, lid nevládl. A volby ? Jsou úplně iluzorní ! Vzpomeňte si, co se vždy děje před volbami v kterémkoliv tak zvaném demokratickém státě. Bojují mezi sebou skupiny politologů různých kandidátů, využívajíce obrovské finanční prostředky, vytříbené metody psychologického působení na lidi prostřednictvím informačních prostředků, televize, názorné agitace. A čím vyvinutější je stát, tím vytříbenější, v technickém smyslu, jsou způsoby ovlivňování. Úplně jasný je ten fakt, že vítězí skupina těch politologů, která dokázala nejvíce zapůsobit, ovlivnit. Teprve potom, pod vlivem tohoto ovlivnění, lidé jdou a volí. Myslí si, že volí podle svého přání. Ve skutečnosti plní něčí vůli. Tedy současná demokracie – je iluze lidských mas. Jejich víra v nereálné vybudování společenství, v nereálný, iluzorní svět. Jde o to, že podřizování většině v přírodě neexistuje. Všechna společenství rostlin, zvířat, hmyzu se mohou podřizovat instinktu, pohybu planet, přírodnímu řádu, vůdci smečky. Lidskou společnost také vždy řídila menšina. Ne většina dělala revoluce a způsobila války, ale pod účelovým působením menšiny se zúčastňovala revolucí a válek. Tak to bylo a tak to je. Demokracie je nejnebezpečnější iluze, které je vystaveno obrovské množství lidí. Nebezpečná proto, že v demokratickém světě skutečně jeden nebo několik lidí mohou lehce řídit všechny demokratické státy. Potřebují na to pouze mnoho peněz a dobrou skupinu psychologů a politologů.

NOVÁ CIVILIZACE – 1. část (Vladimír Megre) – Démon Kracios. ,To, co teď uslyšíte, nesmí být nikým zapsáno nebo vyprávěno. Kolem nás nejsou stěny a má slova nikdo mimo nás neuslyší. Vymyslel jsem způsob proměny všech lidí v otroky našeho faraóna. Není možné toho dosáhnout pomocí početného vojska a vyčerpávajících válek. Ale udělám to několika větami. Uběhnou pouze dva dni po jejich pronesení a uvidíte, jak se začne měnit svět. Dívejte se: dole dlouhé řady otroků, zakovaných do řetězů, nesou po jednom kameni. Střeží je mnoho vojáků. Vždy jsme si mysleli, že čím více otroků, tím je to lepší pro stát. Ale čím více otroků, tím více se musíme obávat jejich vzpoury. Posilujeme ochranu. Jsme nucení dobře krmit své otroky, jinak nedokážou vykonávat těžkou fyzickou práci. Ale stejně jsou líní a mají sklon k buřičství. Dívejte se, jak se pomalu pohybují, a zlenivělá stráž je nepopohání karabáčem a nebije ani zdravé a silné otroky. Ale budou se pohybovat mnohem rychleji. Nebudou potřebovat stráž. Strážci se také promění v otroky. Udělat něco takového lze následovně. Ať dnes před západem slunce hlasatelé rozšíří faraónovo nařízení, v němž bude řečeno: „S úsvitem nového dne se všem otrokům daruje úplná svoboda. Za každý kámen přinesený do města bude svobodný člověk dostávat jednu minci. Mince bude možné vyměnit za jídlo, oblečení, příbytek, palác ve městě nebo za samotné město. Odedneška jste svobodní lidé.“‚ Když si žrecové uvědomili to, co Kracios řekl, jeden z nich, nejstarší, řekl: ,Jsi démon, Kracie. To, co jsi vymyslel, zaplaví démonizmem množství pozemských národů.‘ ,Ať jsem démon a to, co jsem vymyslel, ať lidé v budoucnu nazývají demokracií.‘ * * * Při západu slunce bylo otrokům ohlášeno nařízení, které je ohromilo a mnozí celou noc nespali a přemýšleli o novém šťastném životě. Následující ráno žrecové a faraón opět vyšli na plošinu umělé hory. Obraz, jenž vyvstal před jejich očima, byl ohromující. Tisíce lidí, bývalých otroků, o závod tahaly stejné kameny, co dřív. Zalévajíce se potem, mnozí nesli dva kameny. Jiní, kteří měli jeden, běželi a zvedali prach. Někteří strážci také tahali kameny. Lidé, kteří si mysleli, že jsou svobodní – vždyť jim byly sundány okovy- se snažili získat co nejvíce vytoužených mincí, aby si vybudovali šťastný život. Ještě několik měsíců Kracios strávil na své plošině, s uspokojením pozoroval to, co se dělo dole. Změny byly obrovské. Část otroků se spojila do menších skupin, udělala si vozíky, naplnila je až nahoru kameny, a zalévajíc se potem, tlačila tyto vozíky. ,Vynaleznou ještě mnoho zařízení,‘ s potěšením si v duchu říkal Kracios, již se objevily vnitřní služby: roznášecí vody a jídla.‘ Část otroků jedla přímo za chůze, nepřála si ztrácet čas na cestu do baráku, aby se najedla, a platila lidem za obsluhu vydělanými mincemi. ,To jsou věci: i lékaři se u nich objevili, přímo za chůze poskytují pomoc zraněným, a také za mince. Dokonce si zvolili hlídku dopravní bezpečnosti. Brzy si zvolí náčelníky, soudce. Ať volí: vždyť si myslí, že jsou svobodní, ale podstata se nezměnila, stále tahají kameny…‘ A takhle běží tisíciletími, v prachu, zalévají se potem a tahají těžké kameny. I dnes potomci těch otroků pokračují ve svém nesmyslném běhu…“ – Prezidentovi a vládě Ruské federace. Boj s negativními jevy se vede stále aktivněji, ale negativum se nezmenšuje. Proč ? Proč se přání lidu a prezidentovo úsilí neshodují se skutečností ? Zdali není na čase, abychom se všichni podívali pravdě do očí a udělali závěr: boj se vede pouze s následky, ale ne s příčinami, jež je způsobují. Zdali není na čase, abyste otevřeně uznal fakt, že v našem státě existuje ideologie, která je společnosti cizí, a pochopil, že mnohé negativní procesy jsou inspirovány určitými silami. Jako čekista z povolání to nemůžete nevědět. Národy, jsou těmito silami obalamutěny do takové míry, že začínají neadekvátně vnímat skutečnost. Nejjednodušší příklad je reklama. Odborní psychoanalytikové i obyčejní‘ lidé chápou, že masová reklama není nic jiného než obrovský mechanizmus působící na psychiku člověka. Pomocí tohoto mechanizmu lze donutit lidi mnohých států, aby se živili zdraví škodlivými produkty, nosili nepohodlné oblečení, volili určité politiky. A tento mechanizmus obrovského působení na masy se jakoby nachází ve Vašich rukou, v rukou vlády státu. Je to tak ? Vůbec ne ! Má jiné majitele. Za pokus udělat pořádek v této otázce se ihned posypou obvinění z porušení svobody slova. Tato obvinění vznesou ti, kdo ve skutečnosti ani nepředpokládají svobodu slova pro lid. Informační prostředky se ve skutečnosti nachází v rukou finančních magnátů. Schovávají se za cynická vyjádření, že zadavatelé reklamy financují celou televizi, všechny pořady, „tolik vámi oblíbené“, a vnucují všem národům příšernou lež. Ale práci televize nefinancují žádní zadavatelé reklamy. Pouze předávají televizi část peněz, vybraných od lidí, jež jsou zakomponovány do ceny jejich zboží jako přídavek pro zaplacení reklamy v televizi, rádiu, v dopravních prostředcích a na ulici. Tudíž celý národ financuje práci televize tím, že kupuje chemické potraviny a nekvalitní spotřební zboží. Financuje ubohé a zjevně vulgární televizní programy a seriály, jež vnucují obraz maniakálně posedlého neandrtálce.

NOVÁ CIVILIZACE – OBŘAD LÁSKY- 2. část (Vladimír Megre) – Chyby stařešinů – Z lokajů knížata. „Na počátku naší éry byli již v mnohých zemích císaři, faraóni a carové. Vládní forma, kdy se v čele velkého státu nacházel jeden člověk, byla nepřirozenou. Žádnému národu na Zemi nepřinesla hojný, šťastný život a nikdy nepřinese. Taková forma vyhovovala žrecům, kteří manipulovali zeměmi prostřednictvím vládců. Domluvit se s celým národem najednou je těžké, ale s jedním člověkem – jednodušší. Pouze na Rusi se jim nijak nedařilo ustanovit jediného vládce. Na Rusi všechno řídily rady stařešinů rodů. Tyto rady nebylo možné uplatit nebo přinutit hrozbou, aby učinily určité rozhodnutí, aby se utlačoval lid. Kdo by se rozhodoval na úkor svých dětí ? Proto se nejednou pomocníci žreců pokoušeli udělat to tak, aby lid řídil jeden vládce. Na různých místech pomocníci žreců používali chytrácké triky, všemožně se snažili zařídit vládu knížat nad lidem. Například v této krajině se stalo následující. Jednou na vedrusské kapiště přišel z daleka poutník. Stejně jako volchvům, potulným hercům a řemeslníkům mu bylo dáno přístřeší a jídlo. Poutník tam žil dva týdny, ale nic užitečného neudělal. Pořadatel-lokaj se jej vyptával: ,Čím můžeš být užitečný, poutníku, pro kapiště ?‘ Ten mu odpovídal: ,Ničím, ale tobě mohu prokázat velikou službu. Slyšel jsem, že stařešinové nejsou s tebou spokojení. Mine půl roku nebo rok a sesadí tě. Pokud přijmeš mou radu, stařešinové se budou před tebou plazit po kolenou. Z kterékoliv osady si budeš moci vzít dívku za ženu. Teď ale žádná s tebou žít nechce. Mohu udělat to, že všichni budou plnit tvá nařízení, ne stařešinů rodů.‘ Lokaj – uklízeč a pořadatel na kapišti – souhlasil, že si poslechne příchozího – poslance žreců. A ten mu nabídl: ,Když se lidé z okolí sejdou na kapišti na jarmark a uloží se v noci ke spánku, sám si nožem pořež svůj obličej a se svými věrnými pomocníky odjeďte na koních z kapiště, abyste se další večer vrátili na uštvaných koních. Já se svými pomocníky, kteří se již tady shromáždili jako řemeslníci a herci, odvedu koně od úvaziště a tyje večer vrátíš, jako bys je u zlodějů dobyl nazpět. Poraněný požádáš u stařešinů o ozbrojenou družinu pro jejich ochranu. Budou souhlasit. Do družiny si vezmi mé přátele, budou tě pokorně poslouchat. Lokaj souhlasil se zločinem. Všechno udělal tak, jak mu to nabídl příchozí. Když se večer vrátil „zraněný“ se stádem zahnaných koní, dozvěděl se, že poutníkovi pomocníci nejen odehnali koně, ale také zabili tři lidi, spálili kovárnu a sýpku. „Zraněný“ lokaj předstoupil před stařešiny. Vyprávěl jim, jak se se svými pomocníky honil za zloději, ale síly nebyly vyrovnané, zloději je ztloukli. A požádal stařešiny, aby mu dali prostředky na udržování silné družiny a dovolili, aby mohl sám rozhodovat v otázkách všeobecné bezpečnosti. Stařešinové byli překvapení nevídanými zločiny a souhlasili s udržováním družiny, jenom nechtěli odvádět své syny ze statků. Navrhli, aby se družina vytvořila z příchozích lidí a na její udržování se vybíraly daně z každého statku. Podle jejich příkladu se na jiných kapištích také začaly vytvářet družiny. Lokaji, kteří získali sílu, se začali měnit v knížata. Pořádali mezi sebou souboje, které před stařešiny zdůvodňovaly potřebou předejít útokům. Knížata si myslela, že mají velkou moc. Ve skutečnosti po staletí, aniž by to chápala, sama se řídila radami žreců. Samotný systém moci tomu napomáhal. Lokaj stále zůstával lokajem, pouze změnil pána. Nový pán byl neobyčejně krutý k lokajům. Po dobu tisíců let se lokaji žreců navzájem zabíjejí, vymýšlejí intriky a spiknutí, usilují o vytouženou moc. Vždyť to znáš z dějin, kolik lidí zabila knížata na cestě k moci. Dokonce své otce a bratry zabíjela. Stávalo se to na všech místech v různých zemích, moc se to nezměnilo ani teď. Tak se knížectví, které již bylo v jiných zemích, začalo šířit na Rusi. Další dějiny znáš. I teď všude družiny někomu slouží. Změnila se výzbroj, vybavení, ale podstata zůstala stejná. Také neubylo zločinů, stává se jich víc a jsou stále rafinovanější. Stařešinové udělali chybu. Hlavně, abyste ji vy, kteří založíte stranu, nezopakovali.“

ANASTA (Vladimír Megre) – deklarace rodového statku Příklad států, které vsadily na farmářská hospodářství, ukázal neefektivnost, dokonce zhoubnost této volby. Farmáři, kteří jsou zaměření na zisk z vypěstované zemědělské produkce, vstupují do vzájemného konkurenčního boje. Aby zvítězili, musí používat jedovaté chemikálie, pěstovat geneticky modifikované rostliny, a tak vytváří hrozbu lidskému životu celých států. Na rodovém statku rodina žije, pěstuje produkty pro vlastní potřebu a potřebu svých blízkých, kteří žijí ve městě. Tedy rodina, jež žije na rodovém statku, má zásadně jiný vztah k půdě. Nadbytek potravin, který vzniká na statcích, bude mít významnou převahu nad všemi ostatními, jež se dodávají do městských obchodů. Prohlubující se světová krize hrozí sociálními otřesy v mnohých státech. Abychom ji překonali, potřebujeme zcela novou ideologii způsobu života rodin, která by byla lidem srozumitelná. Právě taková ideologie je vyložena v knihách z edice „Zvonící cedry Ruska“. Její základní koncepci jsem přijal a rozhodl jsem se pro výše uvedené kroky.