«

KNIHY ŽIVOTA

Psychoterapie s pomocí koní a lidí:

Linda Kohanov je spisovatelka, psychoterapeutka, lektorka, cvičitelka jezdectví a trenérka koní, která se specializuje na psychoterapii lidí a koní za asistence koní a lidí. Když přestala s koňmi zacházet jako s nižšími bytostmi, její pohled na život se docela změnil. Vyvinula metodu zbavení se např. stresu a uzdravování lidí a koní pomocí intuice koní a lidí. Koně mohou zrcadlit v pacientovi probuzení tak, že přijdou společně s koněm, pacientem a terapeutem na to, co tento stres nebo nevhodné chování, myšlení a jednání způsobilo. Zatížení stresem ve světě je cca 70 % lidí a 90% koní. Po uvědomění si tohoto stresu, opravení chyb a už dále nepřijímat chybné programy, je člověk uzdravený. Linda Kohanov napsala řadu knížek o tomto zajímavém a pozitivním tématu.
Např. tyto knihy: TAO KONĚ a S KONĚM MEZI SVĚTY – viz níže.

Mé sdělení k léčení a vyléčení pomocí koně:
Vibrace člověka se přenášejí na koně. Co to znamená, lidé pohybující se a pracující u koní, kteří jsou zařazeni v hipoterapii, psychoterapii pomocí koní apod., jako zaměstnanci, musí dle mého názoru splňovat určité hodnoty dle stavu v jakém se nachází, to znamená svého vibračního stavu. Dnešní stav je v této oblasti takový, že převážně tito lidé, kteří pracují v tomto oboru, nejsou v tomto atributu na takové úrovni, aby výše uvedené léčení bylo ve výsledku na dostačující úrovni. Problém je ten, že drtivá většina lidí tento stav člověka (pozitivnost, morální hodnoty a jiné pozitivní atributy) neumí zhodnotit a navrhnout takového člověka do uvedené pozice s práci na hipoterapii apod. Kdyby tomu tak bylo, tak se léčebné výsledky pomocí koní všeobecně zlepší až o cca 8 krát více oproti dnešnímu stavu. Ano, takový je propastný rozdíl, takže je dobré mít takového člověka k posouzení, jak kdo je na tom, aby tuto práci mohl co nejefektivněji vykonávat. Další problém je ten že stresované koně postupně vyléčí pouze svojí energií lidé, kteří jsou na tom vibračně dobře, prostě jim neubližují a dají jim všemožnou péči, ale hlavně je nezaplavují špatnou energií. Toto vše já dokážu stanovit, a proto mohu ohodnotit stav lidí i koní, jestli je to potřeba.

Viktor Schauberger je hornorakouský lesník,vynálezce a vodohospodář :

Viktor Schauberger (1885–1958), hornorakouský lesník, vodohospodář, vynálezce a filosof, který již ve dvacátých letech minulého století začal varovat před současnou ekologickou krizí, o níž se předpokládá, že má jen velmi málo možností řešení. Svými plavebními zařízeními a poznatky o síle vody ohromil odborný svět své doby. Není divu, že se o něj zajímali Adolf Hitler i americká tajná služba. Za použití nového, dosud nepublikovaného materiálu ze Schaubergerova archivu přepracoval Olof Alexandersson své dílo a podstatně ho rozšířil. Podrobně popisuje funkci Schaubergerových vynálezů, jeho převratné poznatky i podstatné milníky vynálezcova života. Schaubergerova varování před ničením přírody jsou dnes aktuálnější než kdykoli dříve.

Ukázka z knihy ŽIVÁ VODA:
Co všechno by se dalo říci o lese a jeho životě! Mým úkolem je však bohužel psát o jeho umírání. Na strašlivé chyby nechť jsou upozorněni ti, kdo jsou s to lesu zmírajícímu pod rukama přírodě odcizených lidí možná v poslední hodince pomoci.
Když zemře člověk, vyzvánějí zvony. Když umře les a s ním zahyne celý národ, nehne nikdo ani prstem.
Každému zhynutí nějakého národa předcházelo, jak známo, uhynutí lesa.
Potrvá to možná celá staletí, než se les opět zotaví …
Široká masa stojí před tímto pomalu probíhajícím úpadkem jakosti bez pochopení. Všude ještě vidí les a nechává se mást statistikami, které dokazují, že dne roste na hektaru více běžných metrů dobrého dříví než dříve.
Že však v důsledku tohoto opatření děsivě klesá jakost takto pěstovaných lesních porostů, to se nám pokoušejí zamlčet a zastřít.

Znojemská rotunda a Velká Morava:

Bitva o znojemskou rotundu – viz odkaz

Amatérský moravský badatel Jaroslav Zástěra napsal vzácnou knihu, jsou to naše kořeny, jestliže se k těmto kořenům nebudeme obracet a chránit je, tak se můžeme jako národ i sami zahubit. Je to náš původ. Dnes je doba (r.2017), kde bychom jasně měli říci, že nejsme žádní muslimové, Germáni apod., ale Slované. Pocházíme z předků, kteří žili překrásným duchovním životem, tento naplněný život si už mnoho dnešních lidí nedovede ani představit. Važme si toho, že se nám zjevila pravda, hlavně dnes ji více a více potřebujeme.
Jaroslav Zástěra Přišel na to, že muž s pluhem není Přemysl Oráč ale Sámo, který zakládá Znojmo. Kaple je podle něj už z 9. století, je v ní pohřben Metoděj a několik velkomoravských panovníků a na freskách, které vznikly ve dvou etapách, jsou znázorněni Mojmírovci – panovníci Velkomoravské říše a pak jejich přímí genetičtí pokračovatelé Přemyslovci. Postavy donátorů jsou velkomoravský Rastislav a kněžna Libuše. Výmalba rotundy je podle Zástěry důkazem toho, že přemyslovský stát je přímý pokračovatelem Velkomoravské říše a že křesťanství bylo do Čech přeneseno z Velké Moravy.
Přední „Historici“ např. medievista Dušan Třeštík, historička Barbara Krzemienska a historička umění Anežka Merhautová Zástěrova tvrzení vyvrátili.
Jak je vidět, nemusí být člověk vzdělaný historik a strčí do kapsy, jako amatérský badatel, „historiky, kteří se nechtějí vzdát léta naučených pouček a brání si to své.
Další důkaz, který Jaroslavu Zástěrovi dává za pravdu, je sdělení číslo 665 z knihy II. ROZHOVORY S POUČENÍM OD MÝCH PŘÁTEL Z VESMÍRU přijaté dne 15.6.1999 a uvedeno na www.nas-sen.cz
Uvádím pouze část tohoto sdělení:
Malby ve Znojemské rotundě a Sámo.
Ptá se Ivo A. Benda. Odpovídají druidové dějin. Otázky nejsou uvedeny. Viz fotografie obrazové příloze knihy.
„Přemysl oráč neexistoval. Na malbě za pluhem je Sámo jako obchodník, který odložil mošnu a střevíce, a r. 627 vytýčil obrysy hradu v prostoru „velkomoravského hradiště sv. Hypolita“ (dnešní název prostoru jen 300 m od znojemské rotundy – pozn. zpracovatele). Do té doby tam bylo jen obyčejné sídlo lidí – Slovanů. Hrad neměl žádný název, písmo zde nebylo, nepoužívali jméno Znojm ! (Cyril a Metoděj přišel s písmem až o 200 let později). Sámo založil „Sámovu říši“ (dnešní název – pozn. zpracovatele), která zaujímala postupně prostor za hranicemi Římské a Francké říše, tedy Moravu, Slovensko, část Maďarska. Na jih byly hrady Římské říše. Na sever nebyly žádné hrady (Morava, východní Čechy). V oblasti dnešní Prahy a severních Čech byla hradiska a sídla Keltů. Na jih od Prahy v prostoru Čech nebyly žádné hrady. V oblasti Mikulčic – Kopčany také nic nebylo, tam vzniklo sídlo až o 200 let později, v letech století 800 a dále. Jmenovalo se Wogastisburg. Římané měli hranici říše zde, severněji toto území pro ně nebylo vůbec atraktivní. Byl zde původní souvislý les nedotčený lidmi, ale hlavně zde bylo tehdy mnohem chladnější klima, byly zde dlouhé zimy. Pěstování obilovin, ovoce a zeleniny zde bylo velmi obtížné. Bylo zde pouze bohatství lesní zvěře.
Sámo pocházel z početné rodiny, nebyl prvorozený, a tak brzy musel opustit svůj domov, narodil se v prostoru území dnešní Belgie. Byl obchodníkem – tulákem po celé Evropě. Neustále cestoval.
Rotunda byla postavena v letech 900 – 901, stavěla se 1 rok.

Ukázka z knihy POSLOVÉ ÚSVITU:
SVĚTELNÁ RODINA pochází ze STŘEDISKA OPERACÍ – zdroje v této Galaxii, který působí jako vysílací stanice. Ve vaší Galaktické soustavě i v tomto Vesmíru jsou centrální slunce. Mayové nazvali toto centrální slunce Alkyone. Jiní je znají pod jinými jmény. Toto slunce má světlo a světlo nese informaci. Vyjádřeno velmi jednoduše, členové Světelné rodiny pocházejí z místa, které je ÚSTŘEDNÍM SKLADEM INFORMACÍ PRO CELÝ VESMÍR.
Od tohoto centrálního slunce se pohybujete po spirále a nesete z něj informace mnoha různými soustavami ve Vesmíru, spřádáte, plánujete a cestujete. Jste v tomto ohledu naprosto jedineční a víte to. Když se podíváte na populaci, víte, že jste jiní. Rádi burcujete lůzu a narušujete systémy, aby se otevřely. Když se někde praví: „Vstup zakázán“, platí to pro všechny, ale ne pro vás. Jdete kamkoliv, kde je něco zavřené, abyste to mohli otevřít. PRACUJETE TAK, ŽE SE ROZDĚLÍTE DO MNOHA MULTIDIMENZIONÁLNÍCH IDENTIT A PAK VSTUPUJETE DO SYSTÉMŮ, ABYSTE JE ZMĚNILI.
Noví vlastníci planety měli jiné chutě a jiné záliby než původní vlastníci. Živili se chaosem a strachem. Ty je sytily, stimulovaly a udržovaly je u moci.
Tito noví vlastníci, kteří přišli před 300 000 lety, jsou ony velkolepé bytosti, o nichž se hovoří v Bibli, na babylónských a sumerských tabulkách a v různých textech po celém světě. Přišli na Zemi a pozměnili lidský biologický druh. Pozměnili vaši DNA, abyste vysílali jen frekvence v jistém omezeném pásmu, která je může sytit a udržet je u moci.
Původní člověk byl nádherná bytost, jehož dvanáct řetězců DNA sem darovali různé inteligentní civilizace. Když přišli noví vlastníci, pracovali ve svých laboratořích a vytvořili novu verzi člověka s odlišnou DNA – s dvojitou šroubovicí neboli se dvěma řetězci DNA. Vzali původní DNA lidského druhu a zničili ji. Původní vzorec DNA byl v lidských buňkách zachován, zůstal však nefunkční, byl rozštěpen a odpojen.
V lidských buňkách jsou světelně zakódována vlákna, jemné pápěří energie, které nese informace. Když toto chmýří funguje spojitě jako kabel – jako optická vlákna – vytváří šroubovici vaší DNA. Když jste byli geneticky upraveni, zůstala vám jen dvojitá šroubovice. Vše, co nebylo potřebné k přežití, a vše, co by vás informovalo, bylo odpojeno. Byla vám ponechána jen dvojitá šroubovice, která vás měla uzavřít v kontrolovatelných a ovladatelných frekvencích.
Kolem vaší Země byla vybudována frekvenční ohrada, něco jako elektrický plot, aby bylo možno kontrolovat, kolik lidských frekvencí lze modulovat a měnit. Tato ohrada nedovolila proniknout frekvencím světla – informací. A když světelné frekvence dokázaly proniknout, nebylo tu žádné světlo, které by je mohlo přijmout. Lidská DNA byla odpojena, světelně zakódovaná vlákna byla dezorganizována, takže tvořivé kosmické paprsky, které nesly světlo, se neměly kam zapojit a čeho se držet.
Než jste vstoupili do tohoto těla, všichni jste se zavázali navodit události, které spustí vaše kódy či technické projekty – čímž aktivují vaši paměť. Pak jste vstoupili do těla a zapomněli jste. Kódy vás všech se však už do jisté míry aktivovaly, protože chápete, že je tu jakýsi božský cíl neboli Božský plán, jehož jste součástí. Spouštění kódů a vaše uvědomění si své identity se stanou fantasticky intenzívní. Důvodem pro to je vyvíjející se DNA. Až bude vašich dvanáct šroubovic DNA na místě začnou se napojovat na systém dvanácti čaker.
Dvakrát až třikrát denně obětujte trochu svého času tomu, že si jasně řeknete, co chcete. Každý den otevřete energetická centra ve svém těle a nad svým tělem tím, že budete přivolávat frekvenci světla. My to nazýváme SVĚTELNÝM SLOUPEM. Představte si paprsek světla vstupující do vašich dvanácti čaker, sedm ve vašem těle a pět mimo vaše tělo. Tyto čakry jsou informační centra neboli víry, které jsou-li aktivovány, začnou se otáčet. Když se otáčejí, vytvářejí ve vašem těle pohyb aktivující světelně zakódovaná vlákna, aby společně pracovala, znovu se spojila do provazců a vytvořila dvanáct vyvíjejících se šroubovic v těle.
Jak jsme vám v tomto příběhu vyprávěli, loupeživí bohové stvořitelé, kteří přišli a uchopili moc, potřebovali, abyste fungovali jistým způsobem, aby vás mohli ovládat. Potřebovali odpojit vaši inteligenci což také učinili, zpřeházením a odpojením světelně zakódovaných vláken, která tvoří šroubovice ve vaší DNA. Tato vlákna se teď začínají opět zapojovat do šroubovic. Tyto šroubovice se vyvinou ve skupiny po třech, až zde bude dvanáct řetězců. Až těchto dvanáct šroubovic či řetězců mnoha světelně zakódovaných vláken začne vibrovat v těle, každý z řetězců bude odpovídat jedné čakře.
Takže právě máme co do činění s vývojem dvanácti šroubovic, které se zapojují do dvanácti čaker – jak již bylo zmíněno, sedm čaker je v těle a pět mimo ně. Pracovat se sedmi čakrami v těle není příliš obtížné, protože když se soustředíte na cítění, můžete se jich fyzicky dotknout a lokalizovat je všechny. První tři jsou čakrami přežití, sexuality a percepčního cítění. Čtvrtá čakra je srdce – centrum soucitu a spojení se všemi věcmi. Pátá je krční čakra, která je pojena s mluvením. Šestá je třetí oko, vidění. Sedmá je korunní čakra, která otevírá vědomí, že naše identita překračuje tělesnost. Když dospějete k oněm pěti čakrám mimo tělo, musíte začít nacházet nové způsoby, jak zjistit, co se děje s něčím, o čem ani nevíte jistě, že to existuje.
Jako členové Světelné rodiny jste se na této planetě inkarnovali, abyste se připravili na svou práci. Co je vaší prací ? Je celkem jednoduchá: VNÁŠET FREKVENCI DO SYSTÉMŮ, KTERÉ JI MAJÍ JEN OMEZENOU, protože světlo je informace. Nejde o studené informace, komputerizovaná data – je to informace, která je předávána BIOLOGICKY prostřednictvím ELEKTROMAGNETICKÝCH IMPULZŮ VĚDOMÍ. V tom jste odborníci. Kdybyste si měli dát natisknout obchodní navštívenku v okamžiku, kdy jste si plně vědomi své identity, stálo by na ní něco jako: Odpadlický člen Světelné rodiny. NARUŠITEL SYSTÉMŮ. MĚNÍM SYSTÉMY VĚDOMÍ V RÁMCI VESMÍRU SVOBODNÉ VŮLE. Zavolejte mi !
Pusťte se do toho ! Právě tohle děláte. Je to aspekt vaší identity, který máte všichni společný, a tentokrát jsou vás zde celé milióny. Jste tu především proto, abyste se upamatovali, kdo jste, abyste působili multidimenzionálně uvnitř systému a učili lidi – zdejší domorodce, jejichž frekvence byla ovládána – systému novému. Jako lidé jste zamaskováni. Jakmile si toto uvědomíte, povznese se nad lidská dramata a nad lidské dilema ovládání frekvence.
Než byla před 300 000 lety zavedena přepadovým komandem bohů stvořitelů kontrola frekvence, byl zdejší biologický druh poněkud chytřejší. Měl velmi vyspělý systém přijímání informací a mohl na planetě přijímat zprávy přímo od kosmických známých. Znal také různé způsoby distribuce přijímaných informací. Distribuce vědomostí je v současné době na planetě závislá na technice – na čemsi mimo vás. Je to další mazaný trik, jak vás ovládat. Před dávnými časy se komunikace na této planetě odehrávala jako přímý kontakt jednoho s druhým pomocí vnitřních mechanismů, nikoli technikou mimo vás.
Většina lidí nedokáže pochopit, že jejich historie je mnohem delší než pár tisíc let. Vy se dozvíte, zapamatujete si a budete učit planetu, že má historii starou milióny let. Nejprve odhalíte a integrujete planetární historii posledních 300 000 let, abyste mohli vysvětlit obraz lidského dilematu. Nezapomínejte, že veškerá historie je VE VÁS, nikoli mimo vás. Při vaší současné technice se světelně zakódovaná vlákna tvoří mimo vaše tělo v symbolické podobě jako reprezentace předávání inteligence optickými vlákny. Lidský rod tvoří mimo sebe to, co musí nalézt v sobě. Je to součástí zvládnutí světla.
Když byla velkolepá knihovna ve vás uvedena v chaos, zbyl jen malý kousek informací, který udržoval lidský rod v poslušnosti, provozuschopnosti a zvladatelnosti, a přece fungoval sám o sobě, vykonával úkoly a stimuloval člověka jako formu života, aby produkoval jistou frekvenci: Strach. Tento strach byl posledních 300 000 let na této planetě podporován jako kontrolovaná substance v každé podobě, jakou si dovedete představit.
Když lidské bytosti elektromagneticky rezonují a vysílají frekvenci strachu, je vyslán signál vědomí. Kam se ten strach poděje ? Kam se podějí vaše myšlenky ? Kam se podějí vaše emoce ? Jak už jsme řekli, vědomí kolektivně vytváří potravu. Jako narušitelé systémů jste sem přišli ZNIČIT zdroj potravy nebo ZMĚNIT zdroj potravy ze strachu a chaosu. Ti, kdo se živí touto potravou, budou muset buď změnit dietu nebo opustit planetu. Jste zde, abyste přinášeli informace, světlo a pochopení, že je zde potenciál pro změnu a zdroj potravy, který souzní a spolupracuje se světlem. To je vaším smyslem a toho máte dosáhnout, je to vaší zodpovědností.
Chápeme, že někteří z vás jsou velmi zmateni a nevědí, jak to mají provést a jak vnést do svého života stav dokonalosti. Jedna z primárních věcí, které od vás od této chvíle žádáme, je nezakládat žádné vaše budoucí zkušenosti na vaší minulosti. Všichni rádi máte minulost jako výmluvu pro to, co se může stát v budoucnosti. Jste tím proslulí. Musíte se ale chovat, jako byste byli sem dolů právě vyzářeni, nevinní jako novorozeňata a připravení vstoupit do okolností vašeho každodenního života. Každého rána, když se probouzíte a vykročíte, prohlaste jasně, že máte záměr prožít tento den. Pokud to už neděláte a nepěstujete tento zvyk, měli byste hodně rychle začít ! Tímto způsobem je vytvářena realita.
Jak jsme již řekli, velké tajemství, které před vámi bylo skrýváno, je, že MYŠLENÍ VYTVÁŘÍ ZKUŠENOST A MYŠLENÍ VYTVÁŘÍ REALITU. Veškerá realita je vytvářena myšlením. Vše je subjektivní zkušenost. Ale elektromagneticky jste ovládáni tak, abyste vytvářeli zkušenosti v jistém spektru reality.
Vy, kdo jste členy Světelné rodiny, jste hodně zcestovalí a dobře uzpůsobení pro mužnost vnášení nových frekvencí. Přišli jste sem, abyste uchovali nové frekvence, které jsou vám vysílány paprskem z kosmu a jež spouštějí nové mechanismy ve vašem těle. Až začnete vědět, že to je vaším posláním, začnete toto poslání formulovat vědomě, abyste jasně vyjádřili, co chcete a prožili to, ať už v jakékoli oblasti. To je absolutně nutné.

Moje poznámka ke knize:
každých přibližně 26000 let je planeta Země plně prostoupena energií, tak zvaného fotonového pásu. Fotonový pás začal prostupovat naší planetou v r. 1994 a konec vyzařování fotonového pásu z centrálního slunce Alkyone končí v r. 2030. Přesně v polovině, mezi r. 1994 a r. 2030 je rok 2012. Takže je třeba využít toto světlo od Prvotního Stvořitele všeho a všech k postupu do vyšších dimenzí, znovu zapojit a budovat 12 šroubovic ve svých tělech, je třeba znovu spojit rozházená vlákna do fungujících 12 šroubovic. Tyto šroubovice byli porušeny negativními entitami. Jak říkají Andělé Nebe, bez pravé světelné práce pro bližní své není duchovního postupu. Zapojení 12 šroubovic v buňkách našich těl se myslí tato práce světelná, nic jiného se tím nemyslí. Nemyslí se tím to, že si bude člověk hrát pouze na svém písečku, tzv. vegetovat, starat se pouze sám o sebe, vlastnit mnoho majetku, okrádat všemožně o energie své blížní apod.

NAUČNÝ PŘÍBĚH: Hledání vize:

Dívka celý den bloudila po lesích, hnal jí vztek a její srdce svíral smutek. Vydala se najít vizi, proč by ji měli hledat jen chlapci? Teď, když slunce zapadlo, se jí začínal zmocňovat strach. Ztratila se, žaludek měla prázdný a trápila ji žízeň.
Tiše se posadila pod strom a poslouchala. Jindy ji vedl vítr, ale její vztek hlas větru umlčel. Listy se pomalu začaly pohy-bovat, proto vstala a naslouchala. Vydala se za větrem. Ve vzduchu byla cítit vlahá vůně vody. Za pár okamžiků stanu-la u potůčku. Poděkovala větru a ponořila ruce do chladivé vody, aby uhasila žízeň. Když vzhlédla, uviděla za sebou stát malého koloucha. Jejich pohledy se na okamžik setkaly, ale kolouch vzápětí odběhl za matkou.
Dívka překročila potok a nasytila se ostružinami a oříšky. Bylo to na sklonku léta, kdy země oplývá mnoha plody. Na hledání cesty domů bylo pozdě, šla tedy dál, dokud nedora-zila na překrásnou mýtinu. Měsíc ji zaplavoval mihotavým světlem.
Dívka se rozběhla doprostřed mýtiny, kde se roztančila a dala se do zpěvu. Zapomněla na celý svět, tančila, dokud neklesla na zem vyčerpáním. Upadla do hlubokého spánku, ale pořád slyšela hlasy, které ji chtěly probudit. Konečně se probrala.
Když otevřela oči, svět vypadal úplně jinak. Pokusila se po-hnout nohama, ale zjistila, že to nejde. Pak se na sebe po-dívala a vykřikla. Její dětské tělo pokrývala zbrázděná sta-rá kůra, z rukou se staly větvě a nohy jí vrostly hluboko do země. Stala se stromem, starým, sukovitým stromem.
„Co se to se mnou stalo? Co jste provedli s mým s tě-lem?“
Vzduchem se rozléhal smích.
„To není vůbec žádná legrace, vraťte mi mé tělo!“
„Ne tak zhurta, milé dítě, počkej, dívej se a poslouchej. Naučíš se mnoho věcí,“ odpověděl jí vítr.
Dívka uposlechla radu větru a utišila se. V klidu naslou-chala a zvědavě se rozhlížela. Když pohlédla dovnitř svého nového těla, uzřela jen samou laskavost, lásku a nekonečnou trpělivost. Nebylo kam spěchat; roční období se střídají bez ohledu na to, co udělá. Ve svých větvích hostila mnoho ro-din; žili tam ptáci, malá veverka a celé kolonie mravenců. Vítr ji neustále laskal a zem jí skýtala vše, čeho jí bylo třeba. Žila v míru a v jednotě se vším, co ji obklopovalo. Nadechla se a oddala se tomu pocitu klidu, který jí zaplavoval srdce.
Najednou byla plná moudrosti, jen netušila, odkud se vza-la. Hlasy teď byly tišší, ale když se zaposlouchala, ještě stá-le je slyšela.
„Kdo jste?“ zeptala se dívka.
„Jsme tví předkové, milé dítě. Jsme strážci prastarých ta-jemství. Uchováváme veškerou moudrost světa po všechny věky.“
„Kde jste?“
„Jsme všude kolem, milé dítě.“
Dívka ztichla, rázem všemu porozuměla. „Vy jste stromy, které ke mně promlouvají, viďte?“
„Ano, je to tak. Jsme mlčenliví svědkové všeho, co se na zemi odehrává od počátku věků. Naše kořeny sahají hlubo-ko a protkávají celou zem. Odedávna jsme strážci vědění. V dávných dobách to stvoření vašeho rodu věděla a uctívala nás. V časech radosti se s námi přicházeli podělit o své štěstí. Žehnali našemu duchu za to, že proteplujeme jejich domovy a ohříváme jejich pokrmy.
Někteří duchové stromů k tvému lidu promlouvali v řez-bách. Stály jsme před vašimi vesnicemi jako vysoké totemy a střežily jsme ducha jejich národa, ale vaši lidé už zapomně-li. Myslíte si, že jsme pouhé stromy. Zapomínáte, že nám vdě-číte za svůj život. Tvoříme vzduch, který dýcháte a usměrňu-jeme větry, aby po zemi roznášely déšť a osvěžovaly vzduch. Jsme šťastní, že jsi mezi nás konečně zavítala, maličká. Jsme vděční, že nám někdo z vašeho rodu opět naslouchá.“
Dívka cítila, jak jí žilami proudí míza a věděla, že slova, která právě vyslechla, jsou pravdivá. Stromy jsou vševidoucí a vševědoucí. Vše chápou s láskou a své vědění vidí v jasném a čirém světle. Strom přijímá okamžik transformace s radostí — člověk tomuto okamžiku říká smrt a obává se ho.
Dívka se ztratila ve svém novém světě a její duše se zara-dovala. Poslední, co slyšela, byl hlas, který k ní promlouval
těmito slovy: „Nauč ostatní, jak s námi mluvit, nauč ostatní poznat naši lásku. Sdílej s nimi dar, který jsi dostala.“
Když se probudila, ležela na mýtině a dívala se na hvěz-dy. Protáhla ruce a poznala, že se vrátila do svého starého těla. Nejdřív posmutněla, ale vzápětí zaslechla mumlání hla-sů. Rozběhla se k nejbližšímu stromu a pevně ho objala. Ote-vřela své srdce a rázem byla se stromem jedno tělo a duše. Již nikdy se nebude dívat na svět jako dřív.
Na druhý den snadno našla cestu domů; stromy ji vedly. Matka se sice zlobila, ale když viděla, že se jí dcera vrací, vel-mi se jí ulevilo. Chystala se dcerku pokárat, ale vtom uvidě-la její oči. Změnily se; již to nebyly oči malé dívky. Její dcera byla naplněna moudrostí sahající daleko za její věk.
Matka dceru mlčky dovedla doprostřed vsi. Dívka si sedla na okraj studně a čekala. Pomalu, jeden po druhém, se k ní začali trousit vesničané. Vyprávěla jim o své vizi. Vzala do ruky kousek dřeva a poděkovala stromu, že se stal palivem pro jejich oheň, který je zahřeje a uvaří jim krmi.
Pak zavedla nejmenší děti k nejbližšímu stromu a učila je, jak mají naslouchat. Řekla jim, aby se postavily zády ke stro-mu a požádaly strom o jeho moudrost. Pak se měly několi-krát zhluboka nadechnout a zavolat do čtyř stran čtyři živly. Pak měly tiše stát a nechat do sebe proudit energii stromu. Za pár okamžiků, pokud se skutečně otevřely, ucítily jem-né pohupování. Když houpání ustalo, mohly splynout se stromem a vidět svět jeho očima. Kladla jim na srdce, aby
stromu nezapomínaly vzdát díky a aby k němu vždy přistu-povaly s pokorou a láskou.
Pak zavedla nejstarší vesničany k nejstaršímu stromu na kraji vesnice. Pronesla požehnání a seznámila je s duchem stromu. Lidé se pod ním po léta shromažďovali k poradám; nyní pochopili proč. Vzdali mu za to díky. Pak se šťastní a ve-selí posadili, připravení k rozhovoru se svým novým příte-lem.
Když toho večera dívka usínala, pohlédla na větve nesoucí střechu jejího domu a poděkovala jim. Modlila se, aby se lidé jednoho dne naučili rozmlouvat se stromy. Usmívala se, pro-tože věděla, že se ve spánku setká s duchem stromů. Všem, kteří o to stáli, bude připomínat, jaký dar jim stromy dávají.

Kniha od Dr. Tullio Simoncini – RAKOVINA JE HOUBA, revoluce v léčení nádorů.
V knize Simoncini popisuje, jak se falšují fakta o procentech vyléčení rakoviny. Vyléčených formou „moderního lékařství“ je o mnoho méně než se udává. Dále popisuje jak prakticky jednoduchou metodou zničit houbu Candida albicans v zasažené tkáni. Odporně podávání do těla roztok jedlé sody ničí tuto houbu. Na Dr. Simoncini byl vyvíjen značný nátlak od obce lékařů a farmaceutických firem od ustoupení této léčby z všemožných důvodů, jeden z důvodů je finanční zisk a druhý důvod je značné ovládaní lidí na této planetě od negativních entit – viz www.nas-sen.cz – Ovládací programy sil temna. Takže ovládání lidstva je tento výsledek.

Kniha od FORREST CARTER – ŠKOLA MALÉHO STROMU
Babička řekla, že kdo používá mysl tělesného života k sobeckým a záludným plánům, k tomu, jak podrážet druhé lidi a vymýšlet si, jak z nich získat hmotný prospěch, špatně skončí; jeho duchovní mysl se scvrkne tak, že není větší než hikorový oříšek. Babička ještě dodala, že když umře tělo, umře s ním i tělesná mysl, a že člověku, který celý život prožil jenom s touto myslí, zbude ta duchovní mysl velikosti hikorového oříšku, protože jenom ta přežívá, když všechno ostatní zaniká. Potom, řekla babička, až se znovu narodíš – protože tak to musí být –, potom se tu octneš s oříškovou duchovní myslí, která prakticky není schopná pořádně chápat. Nakonec se může scvrknout jako hrášek nebo i docela zaniknout, když tělesná mysl začne vládnout všemu. V takovém případě ztrácíš svého ducha úplně. Tak se z tebe stane mrtvý člověk. Babička řekla, že mrtví lidé se dají docela snadno poznat. Když se mrtví lidé podívají na ženu, nevidí nic než špínu, když se podívají na druhého, nevidí nic než zlo; když se podívají na strom, spatří jen prkna a peníze; nikdy krásu. Babička řekla, že světem se toulá mnoho mrtvých lidí. Babička vysvětlovala, že duchovní mysl je jako sval. Při používání se zvětšuje a sílí. Říkala, že jediný způsob, jak toho dosáhnout, je používat duchovní mysl k pochopení, k tomu se ale dveře prý neotevřou, dokud se neskoncuje se sobectvím, a tak s tělesnou myslí. Teprve potom se začíná chápání rozvíjet, a čím víc se snažíš pochopit, tím je silnější. Samozřejmě, řekla, pochopení a láska jsou jedno a totéž, jenže lidi na to často jdou z falešného konce, snaží se předstírat, že milují věci, i když je nepochopili. To prostě nejde. Hned jsem věděl, že musím začít poznávat všechno, co jde, protože jsem nechtěl skončit s myslí malou jako oříšek. Babička řekla, že duchovní mysl může dorůst takové velikosti a síly, že je schopná pochopit všechno o svých minulých tělesných živo¬tech a dosáhnout toho, že se jí nakonec tělesná smrt ani netkne. Babička mi řekla, že leccos z toho můžu pochopit na svém tajném místě. Na jaře, když se všechno rodí (a vůbec vždycky, když se něco rodí, dokonce i nějaká myšlenka), vládnou svízele a zmatek. Jarní bouře, to je, jako když se v krvi a bolestech rodí dítě. Babička říkala, že to jsou duchové, kteří se úporně brání, aby nemuseli být zase vtěsnáni do hmotných pout. Pak přijde léto – naše dospělé životy – a podzim, kdy zestárneme a duch má podivný pocit nežádoucího času. Někteří lidé tomu říkají nostalgie nebo smutek. V zimě je všechno mrtvé, nebo se tak aspoň zdá; tak jako naše těla, když umírají, ale pak se, stejně jako jaro, rodí znovu. Babička říkala, že Čerokíové to znali a pochopili už velice dávno. Řekla, že jednou poznám, že i gumovník na mém tajném místě má svého ducha. Ne ducha lidí, ale ducha stromů. Řekla, že to všechno ji naučil její táta. Babiččin táta se jmenoval Hnědý jestřáb. Řekla mi, že měl hluboké poznání. Dovedl chápat myšlenky stromů. Jednou, když byla malá holka, tátu popadla starost a říkal, že bílé duby na hoře jsou neklidné a mají strach. Na hoře, kde se procházel mezi duby, trávil mnoho času. Byly to velmi krásné stromy, vysoké a rovné. Nebyly sobecké, dopřály místo škumpám, tomelům, hikorám i bukům, aby živily divokou zvěř. Protože nebyly sobecké, měly hodně ducha a ten duch byl silný. Babička řekla, že táta byl tak zachvácen obavami, že k nim chodil i v noci, protože věděl, že je něco v nepořádku. Potom, jednoho časného rána, sotva se slunce vyhouplo nad hřeben, Hnědý jestřáb uviděl, jak se mezi bílými duby pohybují dřevorubci. Značkovali je a vymýšleli, jak je porazit a všechny dostat dolů do údolí. Když odešli, řekl Hnědý jestřáb, bílé duby začaly plakat. Nemohl ani spát. Sledoval dřevorubce, kteří pro své povozy vybudovali cestu do hor. Babička řekla, že její táta promluvil s čerokískými muži. Rozhodli se, že bílé duby zachrání. V noci, když dřevorubci odešli a vrátili se do osady, Čerokíové rozkopali cestu a napříč vyhloubili výkopy. Ženy a děti jim pomáhaly. Ráno přišli dřevorubci a strávili celý den opravováním cesty. Ale v noci ji Čerokíové rozkopali znovu. Tak to pokračovalo další dva dny a dvě noci. Potom tam dřevorubci postavili stráže vyzbrojené puškami. Celou cestu však uhlídat nestačili a Čerokíové hloubili příkopy, kde se dalo. Babička říkala, že to byl úporný zápas, až byli všichni unaveni. Jednoho dne, když dřevorubci pracovali na cestě, padl na jeden z povozů obrovský bílý dub, povoz rozdrtil a zabil dva mezky. Řekla, že to byl nádherný zdravý strom, nebylo nejmenšího důvodu, aby padl, a přece se to stalo. Dřevorubci se budování cesty vzdali. Přišly jarní deště a dřevorubci se už nikdy nevrátili. Babička řekla, že když měsíc dorostl do úplňku, uspořádali v porostu bílých dubů velikou slavnost. Tancovali při žlutém úplňku, bílé duby zpívaly, dotýkaly se navzájem větvemi a hladily i Čerokíe. Babička řekla, že zpívaly pohřební píseň za bílý dub, který položil svůj život na záchranu svých druhů; panovala přitom prý tak zvláštní nálada, že se téměř vznášela nad horami. „Malý strome,“ řekla, „takovéhle věci se nesmí nikomu říkat, protože v tomto světě, který je světem bílého muže, by to ničemu neprospělo. Ale ty je musíš znát. Proto jsem ti je vyprávěla.“ Tehdy jsem pochopil, proč jsme v krbu topili jen takovými poleny, která už opustil duch. Pochopil jsem život lesa a hor.

Kniha: Proroctví indiánských šamanů – Wa-Na-Nee-Che
Ukázka z knihy:
Původní zpráva o duchovnosti se z náboženství vytratila. Ti, kteří stojí v čele církví, se nechtějí podělit o zprávu, že my všichni jsme duchovní bytosti, protože nechtějí ztratit moc, kterou mají nad druhými. Vyučují vnější víru místo vlastní vnitřní víry jednotlivce. Takto pracují katolické, protestanské, hinduistické, šíitské, muslimské a mnohé další náboženské organizace. Jejich cesty se neprotínají, ale mají přísná pravidla, aby chránili sami sebe. Trpí nedostatkem duchovnosti, která je v harmonii s kosmem. Cožpak boží jiskra tady už není? Ale je, duch Stvořitele je dar, který je v nás všech.
Existuje prostá cesta, která spočívá v jednoduchém, ale důležitém pravidle: staňme se jeden druhému mostem, pomozme jeden druhému najít cestu. Společnost příliš často trvá na předsudcích, hledí na to, jak jsme různí, nebo vnímá rozdíly, které v nás přetrvávají, místo aby se dívala na to, co máme společného, co nás spojuje v rámci rodiny dvounohých a v rámci vesmírného vědomí.
Obálka knihy:
Sny, vize a proroctví indiánských šamanů. Cesta života tě vede, abys viděl jednu jedinou skutečnou barvu lidskosti, barvu, která nás spojuje, barvu, která kane jako slzy z našich srdcí, když kůže praskne: barvu rudou, která teče pod každou kůží. Dovol nyní Starým způsobům, aby tě vzaly na putování, na kterém objevíš svou vlastní životní cestu. Dovol Starým způsobům, aby tě vedly k rovnováze a harmonii. Propoj svého ducha, mysl a tělo, protože nyní nastal čas, abychom převzali zodpovědnost za to, že lidstvu vrátíme mír na Zemi. Nastal čas pro čtyři barvy pleti, je čas, abychom se vrátili k jedné jediné skutečné barvě a v každém člověku uviděli obraz Stvořitele, abychom uviděli skutečnou jednotu všeho, co je na naší Matce Zemi, pod ní a nad ní.

DALŠÍ KNIHY ŽIVOTA BUDU POSTUPNĚ DOPLŇOVAT